Citát z muzeumct.cz

Přihlásit Registrovat
Ke konci třicetileté války došlo v personálu sklárny ke značným změnám. Huťmistrem se stal Mates Michna, příslušník významného a bohatého měšťanského rodu z Frenštátu, z něhož vzešlo v 17. a 18. století mnoho tamních purkmistrů. Skláři přišli jednak z okolních hutí, jednak se jimi stali i někteří obyvatelé Kunčic. Téměř všichni měli v Kunčicích statky nebo domky s pozemky. V r. 1656 je uváděn jako huťmistr Mates Michna, který jako Mates Huťař byl zároveň držitelem zahradnické usedlosti. Obdobnou usedlost drželi také Balcer Huťař, zřejmě předchozí huťmistr, Ondřej a Balcar Šrubařové, malým domkářem byl Jan Poláček, držiteli selských statků Jiří a Ondřej Lichotové. Jméno Šrubař označovalo nepochybně výrobce šroubovitých sklenic a tato rodina se časem v Kunčicích velmi rozrostla, jednotliví členové rodu měli různé přezdívky, často i žertovné, např. Faraon, Putifar, Hadrlák, Srkala, Kuliferda, apod. Poddanými huťmistra byli Jan Šrubař, Eliáš Havel, Jan Mahler (Jan Kandler) a huťmistrův syn Pavel.31) Huťmistru Matesi Michnovi se podařilo výrobu skla v huti značně zdokonalit a její výrobky začaly být odebírány v širším okolí. Kromě samotného hukvaldského panství můžeme předpokládat jako distribuční okruh sklárny Těšínsko a kysuckou oblast Slovenska. Dobrou kvalitu specielně okenního skla naznačuje list administrátora E. F. Castelleho hejtmanovi hukvaldského panství z 24. září 1658, v němž oznamuje potřebu dvou truhel průsvitných skleněných koleček a 500 kusů horších koleček (zřejmě z lesního skla). Z r. 1663 je zaznamenán údaj, že sklárna dávala ročně čistý výnos 80 zl. - výnos celého hukvaldského panství byl přitom 14 958 zl. 55 kr. 2 1/2 den.32)

Pokud jde o huťmistra Matese Michnu, ten odešel na sever od dosavadního stanoviště sklárny blíže pod horu Smrk - pravděpodobně do polesí Studenčany - a zbudoval si tam svou vlastní sklárnu. Máme o ní zprávu z 19. září 1671, kdy hukvaldský hejtman píše biskupovým úředníkům, že nová huť pod Smrkem je zbudována na místě, kde Valaši pasou svůj dobytek.

Michal Michna se brzy stal v Kunčicích rychtářem (fojtem).50)

Nevíme, kdo huť po r. 1680 provozoval, ale od počátku 18. století můžeme usuzovat, že přešla do majetku další bohaté a významné frenštátské měšťanské rodiny Konvičků, z níž vzešla během 18. století rovněž řada purkmistrů.60) Konvičkům se podařilo sklárnu opět pozvednout a nabýt přitom postupně značného bohatství. 1. polovina 18. století byla dobou velkého rozkvětu sklářství v českých zemích a kunčická huť nepochybně těžila z tohoto boomu. Stala se obecně známou na Moravě i ve Slezsku. Majitel sklárny vMnichově uVrbna zlatohorský měšťan Antonín Bergmann doporučoval na počátku r. 1738 zemské vládě nisské, aby podle vzoru hutě hukvaldské (tj. kunčické) a hutí knížat Lichtenštejnů byla jeho sklárna přeložena doprostřed lesů, aby se tak ušetřily výdaje za dovoz dřeva.61) První známý kunčický huťmistr z rodu Konvičků Karel Konvička koupil 10. ledna 1730 od svého tchána Floriána Michny na frenštátském náměstí dům čp. 10 s výčepním právem a poli za 650 zl. rýn. Výkonem výčepu zde nabyl dalšího bohatství a mohl rozšířit svůj majetek v Kunčicích. Podle přiznávací fasse hukvaldského panství k tereziánskému katastru z r. 1749 měl Karel Konvička v Kunčicích svobodný hutní statek, k němuž náleželo 35 jiter 842 sáhů polí, 11 jiter 840 sáhů luk a 52 jiter 1044 sáhů lesů, vynášelo mu to 146 zl. 59 1/2 kr. a platil kontribuci ve výši 19 zl. 53 1/2 kr. K hutnímu statku náleželo 6 poddaných, huťmistr mohl používat jejich robot k výkonu pomocných prací ve sklárně. I nadále byl v provozu mlýn, z něhož měl huťmistr poměrně značný užitek.63

Část lesů na jihovýchod od Frenštátu, značně zdevastovaná předchozím využíváním pro potřeby hamrů a sklárny, byla kolem r. 1748 dána k disposici zájemcům o osídlení. Ti darované pozemky vyklučili, vzdělali a osadili. Olomoucký biskup kardinál Troyer toto prohlásil v privilegiu z 30. srpna 1754, jímž potvrdil vznik nové osady, nazvané podle něho Trojanovice.64)

Poslední zmínka o huti je z 18. března 1790, kdy je v gruntovní knize Kunčic pod Ondřejníkem zaznamenán oficiální převod jejího majetku do rukou Jana Konvičky po jeho zemřelém otci Karlu Konvičkovi.

Do dnešních dnů se v Kunčicích pod Ondřejníkem zachoval jako památka na bývalou sklárnu objekt Huťařství č. 70 s výletní restaurací. Samotná stanoviště hutě nebyla dosud probádána a jistě by stála za archeologický průzkum, který by pomohl objasnit mnohé z dějin beskydského sklářství. Sklárna v Kunčicích byla nepochybně velmi významným objektem a její význam tkví kromě přínosu ke zlepšení profesionální úrovně vyráběného skla i v tom, že pomáhala k vývoji sklářství jako lidového umění, především v oblasti malby na skle. Jako taková zůstala v paměti obyvatelů Kunčic pod Ondřejníkem a snad právě proto se tam ještě koncem 19. století zpívala při jitřní mši valašská koleda se slovy: ,,Ta jasnost nás nutí, je větší než v huti ...“, mající připomínat návštěvníkům kostela žár ohně ve sklářských pecích a zářivou krásu z nich vzešlých výrobků.76) Dnes se už nezpívá ani ona, ale tento článek jistě připomene čtenářům, že Kunčice a celá oblast Hukvaldska mají v dějinách sklářství na Moravě a v českých zemích své nezastupitelné místo.

Zdroj: http://www.muzeumct.cz/obrazy/casopis_tesinsko/Tesinsko_3_02.pdf

Zpět na Rodokmen